Daleko světa lepý zjev tvůj žije
jak víla z báje v dívčí podobě,
z vln zdrojů horských medný rtík tvůj pije,
jeť domovem ti lesů poesie,
a málokdo jen ví z nás o tobě!
Ó, věřím rád, že’s blažena a šťastna
tak o samotě, v klidném ústranní –
vždyť bouře tam ti nezastře svit jasná
a mír tvé duše nic tam nezraní.
Ty v zátiší tam’s nevinna a čista
jak na jabloni máje první květ,
jak motýl, který z rodných luhů místa
svá křídla teprv rozepnout se chystá,
by v čarovnější dospěl na nich svět!
A nevíš zatím, že i tady z dáli
já tajně hlídám každičký tvůj krok,
že láskou k tobě moje city vzplály,
a hvězdou že’s už nejkrasších mých slok!