Byla krásna jako slunce v máji,
bez sokyně v našem kraji celém!
Každý svátek vídal jsem ji v háji
ruku v ruce s mladým učitelem.
Zde vždy ráno setkali se krátce,
na chlum ze vsi přikvapivše zdola;
jindy v témdnu bránila jim práce –
ji chtěl krb, a jej si vzala škola!
Tehdy ona v rodném statku dlela,
a on zatím v žáků svojich čela
vléval ducha a se knihou mučil...
Leč kdy svátek volným zval ho ptákem –
z učitele stal se opět žákem,
a svou růži milovat se učil!