Hle v dáli kotouč slunce žhavý
juž za chlumy se uklání
a snivě zírá do plání,
kde zlatí stromů květné hlavy
v posledním luzném zahrání.
Po stráních jiskří okna vzňatá
a leskem skví se každá chýž,
a ode dna až po kraj výš
dol naplnil se září zlata,
jak sladkým vínem šumná číš.
A nad rubem té jasné číše
ví básník, jak mu v srdci snáz,
kdy nade skalní schýlen sráz
do prsou mladých loká tiše
to zlaté víno jarních krás!