Jste mlada, slična – což Vám ještě schází, byste i v pravdě šťastnou nebyla?... Tu gratulovat není bez nesnází, a zvláště veršem, slečno rozmilá!
Jak přáti Vám, když neznám Vaše touhy, ni vroucné sny a blahé naděje? Ach, dvorné fráse jsou jen přelud pouhý, jejž zapomnění mlhou zavěje!
Však na jedno se rozpomínám přece, co bytost Vaši umí rozehřát: to hudba jest... a tajný hlas mi vece, že o ní nejlépe Vám mohu přát!
Snad každý z nás tu v lásce cosi chová, co nade vše si zamiloval víc, kam duše jeho tíhne zpět a znova, z všedního prachu k výši vzlétajíc.
A tak i Vy zde malý svět Svůj máte, Své touhy idol, Svého snění kout, a při klavíru šťastna prodléváte, když chvilka prázdně dá Vám oddychnout.
Tu v srdci Vašem zlatou zní to strunou, a city Vaše krása proniká, tu zrak Vám plane září blaha slunnou a ret se chvěje písní slavíka;
tu kouzlu hry se oddáváte zcela a vznášíte s k branám umění, a v bouři tónů Vaše duše vřelá andělských slýchá křídel šumění...
Ó, věřte hudbě, těšitelce Svojí, neb její vděk Vás nikdy nezradí, on v trudech života i v klopot roji Vám steré chvíle medem osladí,
on spomůže Vám přemáhati hravě tíž pozdních let a z běd Vás vyprostí, o nichž teď sotva sní se Vaší hlavě za doby květu, za dnů mladosti!
Květ zajde v jíní – mladost ve starobě, jen hudba krásou bude blažit dál – a Vy pak často vzpomenete Sobě na moje slova – že jsem dobře přál!
Cookies on Poetry Cove