Jsi dobré dítě, plno v život víry
a klidně tak jdeš cestou svojí v svět,
již bolu trpké zakusila’s míry
i sladký máj ti na Tvé pouti zkvět’!
Cit hlubší máš, než všecky tvoje družky,
a vlídnou řeč a jemné chování:
jim často už já črtem vyznal tužky
svůj němý hold a vroucí uznání!
Tvůj milý zjev i srdce kdys mi vzňal,
leč všecky písně, jež jsem o něm psal,
já pokaždé pak zničil zas a spálil...
Neb shledal jsem, že i v té nejsladší
můj štětec slabý nikdy nestačí –
by věrně, drahá, Tvoje ctnosti chválil!