Zde na pěšince v hustém lese
vždy ticho tak je a tak milo!
Zpěv hřivnáčků se v listí třese,
a na každé kol hebké sněti
svit rosy hned vzplá do perleti,
jak slunce hvozd jen ozářilo...
Jak divně hrajou jeho plamy!
Leč sekyr zvuk tu neozve se,
a dub tu má vše bratry kolem!
Sem zabloudivše – jste tu sami
i se své duše myšlénkami
i se svých mladých prsou bolem...