Komu by se na tom světě
líbilo –
kdyby neměl růží v létě,
kdyby mládí nebylo?...
Krátka však je mladost
a život je dlouhý:
za každou v něm radost
co dá člověk touhy,
co dá slzí, muk a práce,
než mu osud popřeje,
aby v stáří shlédl krátce
splněny své naděje!
Komu by se na té zemi
líbilo –
kdyby na ní se zly všemi
přec i dobra nebylo?...
Ale dobrých lidí
najdeš kol jen málo,
a zlí nenávidí,
i když nebe přálo:
ne, ni dne snad bez bolesti
neprožiješ docela,
aby číše tvého štěstí
na dně trpkost neměla...
Komu by se v našem žití
líbilo –
kdyby po dnech vlnobití
v něm i míru nebylo?...
Ach, ta chvilka míru
vůči rokům boje –
zdali vrátí víru
v choré srdce tvoje?
Zda mžik jeden po vichřici
sněný blaze, v pokoji –
na tvé hrudi zoufající
všecky rány zahojí?
Komu by se v našem hoři
líbilo –
kdyby ve tmách neměl zoři,
kdyby krásy nebylo?...
Běda, s jitrem jedním
krása znikne v dáli,
ve zápasu všedním
shasnou ideály –
ze všech snů jen láska věrná
provodí tě chvatem dob,
až tam k cíli, kde se černá
všech pozemských cílů hrob...
Komu by se na tom světě
líbilo –
kdyby za zlo ku odvetě
v srdcích lásky nebylo?...