Zatíkl skřivánek, že fialky juž kvetou,
a potok vlny vzpjav, svou píseň mnoholetou
zas hlučně vzbudil ze sna!
Stříbřité jehnědy si navěsila jíva
jak perly do vlasů, a v plotě střízlík zpívá,
že sladkou vůní svou vlá z lesů k nám již vesna!
Ach, vesna mrazivá! Ta vzala mi Tě
s poupětem sněženky, tak záhy, drahé dítě,
tak najednou a zticha –
že na Tvém hrobě dnes, kde zem se ještě drolí,
ten její ples a smích mne dvojnásob jen bolí,
když cítím, že mně stesk, a jiným radosť dýchá!