Zas jaro zemi krášlí
a květy sype po ní –
ó, srdce, vzpomínáš-li,
jak bylo ten čas loni?
Ó, kolem jaké vděky!
Máj ve květech se vzbouzel,
tak usmívavý, měkký,
tak plný snů a kouzel...
A tak byl duším blízký,
jim pro radost a těchu,
a kvetly bílé břízky,
fialky dole v mechu.
I dnes tam vše to kyne
a ptačí píseň zvoní –
a všechno přece jiné,
ach jiné tak, než loni.
Je zase plno květů
a májem zkvetla země,
a přec v té kráse vše tu
už jinak mluví ke mně.
Fialky tiché v taji
ve stínu bílých stromů
jak vždy zas vykvétají
je trhat, není komu...