Co bylo dál, je prostinké a všední,
jak autor jeden řek’ už přede mnou.
Ke Stáze přijel právě o poledni –
a náhle zchvácen hrůzou tajemnou
jak hloupý školáček stál tupě před ní
s myšlénkou na útěk, tak hanebnou...
Jen hledí na ni, marně slova hledá
a jako na trní je u oběda –