Dne jednoho pak jako švihák pravý
se vyfintil (měl pouze nesnáze,
se zrádnou lysinou na vrchu hlavy)
a svižným krokem bral se ke dráze.
List před tím napsal horoucí a žhavý
a teď jel k ní, ach k ní, tam ke Stáze
a v mysli srovnával si řeči pěkné,
jež vyvolené srdce svého řekne...