A ten čas vlekl se tak pomaloučku,
tak pomalu! A zvolna každým dnem
do zbylých vlasů sypal bílou moučku,
již stříbrem zimy poeticky zvem,
a bylo reku našemu jak broučku,
jenž váben prvním jara úsměvem
by výš chtěl vzlétnout, ale schvácen mrazem
po prvním pokuse zpět padá na zem.