Ta zlatá Stáza! To je ona, která
mu souzena je tedy! Jaký ples!
Jak naposled by byl s ní mluvil včera,
tak zdálo se mu, před očima dnes
že vidí ji a za ruku ji bera,
že ručinku tu ke svým ústům vznes’,
a že jak tenkrát slyší drahý hlas ten
a je tak cele, opojivě šťasten...