Za mír tvé duše, by ti Pánbůh dal
to neznámé, co uspí bolest její,
byť mně ni krůpěj léku nepodal,
se každodenně modlím nejvroucněji.
Vím, štěstí svit až obleje ti tvář,
ač v životě tak budem bez shledání,
též vzpomeneš si, bludný samotář
zda nad tvou růží ještě v snách se sklání.
A uvidíš, jak úsměv na rtu mám,
v němž štěstí tvého matný odlesk vlá ti,
na mužném srdci těžký drahokam –
co spí tam pod ním, to nech klidně spáti.