Z tvých sladkých očí v moje sny
paprslek skanul přejasný,
paprslek s modra nebe.
Ty duše má, jež jsi mi vším,
co Bůh teď dal mi tebe,
ve snu i bdění tebe zřím,
jen tebe!
Tak nikoho jsem neměl rád,
já šílený bych nastokrát
tvé ručky zlíbal obě
a snesl bych ti záři hvězd
a ráj bych snesl tobě,
rád chtěl bych tobě nebe snést,
jen tobě!
Ty nevíš, mnoho trpěl jsem
a život byl mi těžkým snem,
kde mrazem skráně zebou –
Teď není více smutno tak,
mně jaro přišlo s tebou.
Dál ke slunci! Jen s tebou však,
jen s tebou!