Kdes v dáli spíš, tak dávno lidé malí
tvé velké srdce těžce zasypali.
Ó nyní vím, jen trním krytou hlavu,
jsi žitím šel, jak jdeme na popravu.
A dnes mi líto, že ta růže tvá je
tak vyrudlá v těch listech tvého „Máje“.
A že to žití, kde jsi byl jen málo,
se jednou růží na tě neusmálo.
A že my ani mrtvému tam dole
víc nenecháme než to trní holé.