XXXIII.

Což, hlásili se... Čtenář-li tři kapitoly vrátí se zpět, jsou pohromadě tam ti šťastní kandidáti.

Však pana krále přemohla jich přehlídka, a Jemu by ulehčili, předali tu práci raděj sněmu.

Za každou stranu voleni dva delegáti, celkem pracuje třicet poslanců o tomto díle velkém...

Však zatím tajní zjistili nejšťastnějšího vskutku – (ti lidé vidí, toť se ví, vždy všem až do žaludku!).

Ač ve vrozené skromnosti jim bránil se vší silou, nepopustili; ke dvoru přivlékli oběť milou.

Netuše zlého, upadl do nastražených tenat. Byl sice starší muž a již, a sice šťastně, ženat –

Má hezkou ženu, má ji rád, má hezké, zdravé děti, sám hezký jest, i zámožný, že lze mu záviděti –

Zjištěno o něm, že, ač se být nejšťastnějším vzpouzí, v životě celém netrpěl ni nemocí, ni nouzí –

Měl žaludek, že hřebíky by jako nudle spolyk a ztrávil: mohl před jídlem sníst párků bůhví kolik –

Co živ byl, nepotkala jej nejmenší nikdy svízel, i za hloupost vždy jenom vděk, uznání, pocty sklízel –

Byl vážen, lidem příjemný, zdráv jako buk, a tamo, kam dospět chtěl, vždy strčilo jej štěstí jeho samo –

Neplatí činže, zůstáváť u svého pana tchána, i paní tchyně dávno již je šťastně oplakána –

Za plných pětatřicet let od jinošství, za čas ten celičký vždy a ve všem byl zúplna, cele šťasten...

A stále, v celé době té, za celý ten čas dlouhý nepoznal jiné starosti a neměl jiné touhy,

Než aby někdo zařídil nám český salon: to jen by chtěl, pak již by v životě byl zcela uspokojen...