XXXI.

Nazítří řada šťastných těch až povážlivě zřidla, – jeť štěstí motýl těkavý a, bohužel, má křídla.

Byl včera tady mladý muž, jenž plaché sny své protkal blouzněním o Ní, kterou dnes již v parku s jiným potkal...

Hle, autor pomníku, jenž pěl na svou modernost ódy, však zítra viděl, pomník ten že zas už vyšel z módy.

Tu jockey byl, jenž vítězem byl včera při dostizích – dnes při „očku“, žel, peníze jsou zas již v rukou cizích.

Gentleman, jenž se honosil, jak jeho štít je čistý – Dnes usvědčen, že posílá zlé, anonymní listy...

Z hotelu portýr, kterýž si tak velkých zásluh dobyl o lidstvo, že sám perský šach jej řádem přiozdobil –

Dnes jiného zřel portýra, a řevnivostí zněměl: ten řády nejen na prsou, však tři i na břiše měl.

Kdos včera nejšťastnějším byl, že kdosi blahosklonně nabídl jemu viržinku, když byla nouze o ně –

Týž včera nejšťastnější tvor dnes ubohým je tvorem – ta ohnivzdorná viržinka jej udolala skorem...

A jiný: včera nadšeně jej na ramenou nesli – dnes je jim cizí; zase jdou již za jinými hesly.

A ještě jiný v těchto dnech byl právě na vrcholi myslitelného štěstí: byl klavírní zbaven školy

Nad bytem svým – – dnes opět v nic se rozplynula čáka na ticho, klid: dnes zas již tam operní škola kráká...