XXIX.

Nazítří potom ráčil se král vzbudit záhy ráno – nejšťastnějšího toho kéž nalézti jest Mu přáno!

Nic snazšího... Vždyť denně vždy tak vládní listy píší: nejšťastnějšími lidmi jsou poddaní v Jeho říši...

Po vůli králově to hned všem rozhlásila vláda, že blaho země seznam všech nejšťastnějších si žádá.

Patriotická povinnost, tak řeklo se, zde velí, by seznam těchto šťastlivců byl úplný a celý.

Král z nich pak Sobě vybéře jednoho po Své chuti, a ten, na něhož padne to Nejvyšší rozhodnutí,

Královým zetěm stane se, neb právě on, ten pravý, prý Osudem je předurčen, princezně vrátit zdraví.

Neuschla ještě úřední vyhláška na zdích města a těmi šťastlivci se již netrhla ani cesta.

A vskutku, byla úroda jich skvělá: najednou tu sta, tisíce se hlásí jich z nejzazších země koutů.

Král otcovskou měl radost, že v království Jeho jesti tak vpravdě skvělý nadbytek požehnaného štěstí...

Zřel mezi nimi studenty i muže vědy, herce i politiky – všichni chtí pomoci Jeho dcerce.

Zde nadšeně se přihlásil básnílek vedle snoba, královským zetěm chtěli se nezištně státi oba.

Idealisté byli tu i sobci, lidé rázní i stydlaví, a mudrci sem spěchali, i blázni.

Z konservatoře rovnou sem jun pílí dlouhovlasý, i pekař z dílny – princeznu prý oba jistě spasí.

Tu všichni nejšťastnější jsou: cholerik, melancholik – co světem svět, tak pospolu nebylo štěstí tolik!

Zástupci šlechty byli tu i vysokého kleru, z nich všichni byli ochotni si zlepšit karieru.

Byli tu rovní, hrbatí, i slovutní, i nicky, a jeden mlčel, druhý si zařečnil dryáčnicky.

Doktoři práv, i klienti jich různí přišli spolu, elegán, tulák, abstinent i ctitel alkoholu.

Sem štědrý spěl i lakomec, sem hlídač z boudy mířil, sem přišel mluvka, nemluva, i šetrný, i hýřil.

Zde vážné filosofy zřels, i vtipálky, i tupce, i slavný generální štáb zde nebyl bez zástupce.

Sem naděje, že s princeznou jej spojí užší páska, přivedla snílka, bankéře, asketu, břichopáska.

Z účtárny přiběh ředitel, z obchodu přilít commis i se šéfem, jenž výhodný má bankrot na svědomí.

Nakladatelé krváků i autoři těch zvěrstev, po maturitě jinoši i páni z ministerstev.

Ti, kdo již všeho užili, i hoši, o „Ní“ snící, i biografů, koncertů, divadel návštěvníci.

I majitelé titulů tři metry dlouhých, výsad a řádů; jiní, šťastni, že se mohli k oněm lísat.

I orátoři proslulí, byť v pravopise slabí, i ti, jimž stačí ke štěstí horizont jejich žabí.

Hokynář s drobnou akcií, jež začínala stoupat, lvi salonů, i rytíři z předměstských rváčských doupat.

Hle, poslanec, jenž ohromný měl úspěch, nečekaný: dnes v půlhodině založil dvě politické strany!

Bohatci, chudí, lichváři, (těch bylo nejvíc, na sta), sem vzácný výkvět poslala i dvořenínů kasta.

Takové množství bylo tu těch nejšťastnějších, že těm šťastlivcům všem přec nemožno královým stát se zetěm...