O Ježibabě po kraji
šly mnohé zvěsti divné;
i porculán prý chytne, když
naň panička ta plivne.
To ostatně nechť vyzkoumá
kdo chce; my víme, že se
jí prostě zalíbilo žít
v hlubokém, pustém lese.
Však co ji k tomu přimělo,
žít v tomto odloučení,
my nevíme, a ostatně
nám po tom pranic není.
Jak dlouho moudrá dáma ta
v chatrči lesní vládne,
žel, o tom nezachovaly
se letopisy žádné.
Nadarmo, zdá se, romantik
v tom tajnou lásku hledá:
tu bábu byl by miloval
nějaký blázen leda.
Má kníry, že by kadet jí
moh závidět, a šišlá
a zubu v dásních neměla
už tenkrát, kdy sem přišla.
Za dlouhý život mnohá jí
zkušenost byla dána,
vždyť měla snad už více let
než sama Prašná brána.
Za vzácnou trvanlivost, jež
jí krásným byla věnem,
prý „Klub za Starou Prahu“ ji
jmenoval čestným členem.