XXI.

A náhle, jak už v pohádkách to bývá: kde se vzala, uprostřed lesa zjevila se králi chatrč malá.

Stavěna byla v secessi, (architekt chtěl se tužit), i pohádkový ornament byl místy vhodně užit.

Za materiál stavební jí sloužil perník, – tak se prý staví kdes i činžáky dle osvědčené prakse.

A rostou jako v pohádkách takové stavby ladné – však činžák za den vyroste a někdy za den spadne.

Ty činžáky – ba věru, mech jen zřídka roste na nich, však zde ta chatrč pradávno již v plných byla daních.

A byla jako klícka, jež se trochu stranou kloní – kulečník, myslím, těžko by se vestěhoval do ní.

Však o nevšední svědčila architektově vloze: tři lokte stála nad zemí na velké můří noze.

Že slavný úřad stavební k podivné stavbě této dal svolení, při nejmenším jest velmi podivné to!

Jen tak as mohla vzniknout té stavby smělá hříčka, že, bezpochyby, architekt měl na radnici strýčka!

A to ví každé dítě, že když do něčeho vloží se strýček takový, je s ním vždy požehnání boží.

Co zdálo by se nemožným, i zázraky a divy, pan strýček hravě dokáže, ten hodný, starostlivý.

Byť oposice vzteká se a nepotismem hrozí, vždy v posled hravě potře ji, – čím je to, vědí bozi!

Vždy nakonec je vítězem po debat boji prudkém – on chtěl, to stačí: nemožné se ihned stává skutkem.

Takový strýček pořádně když něčeho se ujme, my ostatní jen zbožně se kdes v koutku pokřižujme...