XV.

Tak medicinu studoval, tak chodilo to denně – takový doktor nedoved’ by léčit ani štěně.

Tím ovšem ani chvíli se netrápil jinoch čacký, šel zítra zas na nový flám s rovnými sobě klacky.

A když se pivo na chvíli mu vykouřilo z hlavy, v milostných pletkách nebýval nikterak vybíravý.

Vždy koříval se střídavě i svobodným i paním, a přitom krejčí mohli si uběhat nohy za ním.

I ševci po něm toužili, i jiní živnostníci, co k němu je tak vábilo, sám nedovedu říci.

Jsou povahy, v nichž taková jsou nevýzpytná kouzla – šli za ním, někdy najednou jich celá četa vklouzla.

A nejednou se u dveří ta smečka maně sběhla – šli za ním, jak za magnetem chtěj nechtěj musí jehla...

Však neotevřel mladý pán, jenž domů přišel k ránu, a blaženě se spávalo mladému tomu pánu...