X.

Za členy Klubu hlásili se všichni z těch, kdož měli nos mezi očima, – těch je řad imposantně skvělý.

Hned fůry plátna skoupili a došli odhodlaně si ke truhlářům, aby jim zrobili rámce na ně.

Krom očividných výhod i své nevýhody má ten moderní směr: hned závratně stoupaly ceny pláten.

Myšlenka vznikla v pondělí, ve středu nato z rána veškerá plátna zásoba již byla vyprodána.

Vzácného toho zboží již nebylo vůbec v říši –: žel, nemůže být puristou, kdo sobě nepřispíší.

Kdo ještě přišel v pravý čas, o překot, ruče pílí obeslat novou výstavu samými arcidíly.

Tak dodáno jich do pátku šest tisíc pět set dvacet, – obrazy další musila pak jury s díky vracet.

Však za to sály skvěly se jen vybranými skvosty; v sobotu byla vernissáž pro P. T. zvané hosty.

(Katalog jen jen hemží se výpočtem cen a jmény, jichž nositelé hodlají se státi fenomény...)

A P. T. zvaní hosté, jimž nezcela jasno, proč tu jsou vlastně, shromáždili se v nejúplnějším počtu.

Na důkaz, jak si v umění vždy nových směrů váží, krém společnosti všechen se k té sešel vernissáži.

Již rozneslo se, že sám dvůr sem dostaví se... krému bušilo srdce... výbor sám pocítil malou trému...

Novosti nové výstavy se P. T. hosté diví, krém, ku podivu, toho dne byl jaksi zdrženlivý.

Jen paní X., vždy moderní a pokroková žena, div že se nerozplynula, extází unešena.

„Báječné! Velkolepé!“ Jak to měla v obyčeji, hlasitě zněly výstavou superlativy její.

Král, Jeho Milost, vskutku se (ač toho dne měl rýmu) též dostavil, by vzdal Svůj hold Umění modernímu.

U schodiště byl uvítán výborem, jenž pln ochot se rozplynouti blahem, Jej provázel v další pochod.

(Jak obyčejně, kolena Nejjasnějšího Pána vrzala tak, jak nebyla by dávno namazána.)

Přítomní podivili se svěžesti Jeho chůze. Zřel prázdné plochy v rámcích a děl: „Krásné, krásné tuze!“

Nejblahosklonněji Si dal představit mnohé mistry, a každý Jeho posudek, jak vždy, byl velmi bystrý.

A ráčil nad tím vyslovit Otcovskou radost Svoji, že tolik zdatných talentů se v Jeho zemi rojí –

A že za Jeho vlády se ze svaté vůle boží řad pěstitelů umění tak potěšivě množí...

I poznámku o větrání v Nejvyšší řeč Svou vetkal, pochválil vzornou čistotu, s níž všude se tu setkal.

S Nejvyšším uspokojením vzal na vědomí péči všech pánův, zdravé vzezření těch, kdo se tady léčí –

Až náhle, zdejší polévku i chutnou stravu chvále, Si vzpomněl, to že říci má až pozděj, ve špitále...