Pad’ večer v chudou vísku naši
a smutek v duši kles’ –
k mé matce drahé, nad vše dražší,
šel s Pánem bohem kněz.
A jak ten večer tiše splýval,
já venku stál jsem sám
a v slzách do dálky se díval,
do dálky ku hvězdám.
A jak jsem na práh domu vyšel
a v zoufalství tam stál,
já vřískavou jsem hudbu slyšel
a slyšet budu dál.
Nahoře ve vsi k tanci hráli, –
a v duše mojí trud
jak ďábla smích ten výskot stálý
zněl divě odtamtud.
A píseň dál a dále zněla
v ten svatý vůkol klid, –
až v srdci krev mi ledověla,
když výskal si ten lid.
Tak v duši hrozný, divný pocit
a v srdci mráz a led,
já jako byl bych z mrákot procit’,
jsem domů zašel zpět.
A potom bylo po všem veta...
Tu píseň a ten ples
však slyšel jsem v své duši léta
a slyším ještě dnes.