VZPOMÍNKA

Že jednou jste mne ráda měla, snad už jste dávno zapomněla a nevzpomenete si as – leč já vždy vzpomenu si znova

na všecka vaše drahá slova, na pohled váš i sladký hlas. Na stisk té vaší ruky bílé, na kouzlo jedné sladké chvíle,

jež tolik štěstí dala nám – na jeden večer, když jsme sami bloudili v parku pod hvězdami, si vždy a stále vzpomínám.

Sníh padal tiše dolů na zem, a zima dýchala kol mrazem – leč jak jsme šli v té záři hvězd, když v oči jsem vám hleděl zticha,

mně bylo, že máj kolem dýchá, já v duši cítil jaro kvést.