Vzpomínáš si na to,
ty mé drahé zlato,
vzpomínáš si ještě dnes
na to naše první mládí,
kde už jsme se měli rádi,
tak rádi jako dnes?
V radostech i bolu
chodili jsme spolu,
já bych byl ti nebe snes’,
na jahody s dětským plesem
chodili jsme hájem, lesem,
tak rádi jako dnes!
Zahrádkou i polem
trhali jsme kolem
pomněnky i modrý vřes,
snášeli si modré s nebe,
rádi byli vedle sebe,
tak rádi jako dnes!
Ó, ty moje zlato,
vzpomeneš si na to,
až já budu v světě kdes?
A co srdce mé si žádá,
budeš mne mít věčně ráda,
tak ráda jako dnes?