Velectěný pane doktore!
Příčiny Vám budou asi známy,
proč Vám píšu, ovšem důvěrně,
zůstaneť to navždy mezi námi.
Nechci činiti Vám výčitky,
jíž bych Vás snad nepříjemně zalek’ –
že bych já však tchánem být měl Vám,
takového jednání jsem dalek.
Moje neví, ani netuší,
že já znám Vás, bohužel, už déle,
ovšem neznal jsem, že Jste to Vy,
který tenkrát šilhal po Adéle.
Moje neví, kdo je Adéla,
a Vy tajnost zachovati račte, –
ale svatbu, pane doktore,
někde jinde sobě zaonačte.
Nemínímť já strkat peníze
takovéto váze těžké, zeti,
který dnes si sedne v hospodě
a jde z ní až nastane den třetí.
Nemínímť já slovem otcovským
takovýto požehnati párek,
kde muž, když se zvedá od stolu,
na tácku má přes padesát čárek.
Nechci zkrátka – račte odpustit –
aby naše spojila se dráha,
nerad bych, by dcery výbavu
v pivě nechala mi – těžká váha.
Nu, my jsme se dobře snášeli,
nemusí být mezi námi zloba –
ale zetěm abyste mi byl,
to si ještě rozmyslíme oba.
O čemž zprávu, pane doktore,
podává Vám s opravdovým žalem
Uzenářství J. B. Suchánka,
vývoz šunek ve velkém i malém.