Vážený a ctěný pane!
Vy mne neráčíte, vím to,
znáti dosud osobně,
ni to, co v mém nitru plane,
leč já jsem tak smělý tímto
obrátit se v úctě k Vám.
Vážený a ctěný pane,
v úctě podepsaný věří,
že mu račte uvěřit:
hle, v mém srdci láska plane,
láska k Vaší slečně dceři,
kterou znáti mám tu čest.
Mám tu čest ji znáti z ledu,
kam chodila s milostpaní, –
a bez toho anděla
žíti více nedovedu,
ano, bez ní život ani
mysliti si nemohu.
Slečna dcera sama, tuším,
lásku ke mně také chová,
proto, račte dovolit,
abych, touže svazkem užším
s ní se spojit, psal Vám slova,
jež mi srdce diktuje.
Milujiť já slečnu dceru
láskou, jež je stále prudčí,
láskou čistou, nezištnou,
celou silou karakteru,
jenž Vám, ctěný pane, ručí
slečny dcery za štěstí.
Proto jsem tak smělý, vznésti
prosbu k Vám za ruku její.
Račte nám dát svolení,
požehnejte dítek štěstí, –
prosíme co nejvroucněji
za laskavou odpověď.
Dovoluji si Vám říci,
že jsem medik v osmém roce
(mám rád ve všem důkladnost),
a já syn vždy milující,
ctil bych ve Vás svého otce,
v milostpaní matku svou.
V naději pak toho blaha
v ruce Vaše svůj los příští
skládaje, jsem v úctě Váš
Josef Václav Ostrý, Praha,
číslo 15, na Bojišti,
třetí schody, první dvůr.