V týž večer právě založil
kdos opět školu novou,
a její přivrženci se
puristy hrdě zovou.
Ti vystavovat budou prý
jen vůbec plátno čisté –
starými pány vůči nim
jsou páni futuristé!
Purismus, nové Umění!
Jak zázračné, jak prosté!
Jedině z něho národu
i lidstvu spása vzroste!
To jediné je schopno, by
úroveň lidstva vzneslo!
A lidstvo ji má na štěstí
zas víc o pěkné heslo!
Purismus – jaká myšlenka!
Nechť svět jak chce ji zkoumá,
vždy uvidí, že především
svou cenu praktickou má!
Když jeden -ismus netáhne
a přežije se: sláva!
již nový jeho nástupce
z tmy věků šťastně vstává...
Vždy čímsi znovu v životě
se těšíme či hnětem,
nějaký -ismus v záloze
vždy bude, co svět světem!
Když jeden -ismus přestane
již táhnouti a vábit,
zas kdesi nová myšlenka
obléká nový hábit.
Ideu novou šířiti,
vždy někdo dá si práci –
za novým apoštolem vždy
zas noví půjdou žáci.
Vždy, jako dosud, najdou se
ti, kdo při horké míse,
chystané na stůl lidstva, hned
ochotně přiživí se.
Vždy, všude, ve všem najdou se
ochotní vykladači,
jež učeně nám vysvětlí,
co nový -ismus značí.
A odkryjí v tom nejvyšší,
co zrodily kdy časy,
co jedině a najisto
svět zachrání a spasí!
A nespasí-li, strpení
jen mějte dva, tři týdny,
než s novým -ismem přijde zas
genius lidstva vlídný!