Je radost jedna veliká a čistá,
již nemnohým jen z lidí život chystá,
a kdo ji v srdci tuší,
buď požehnán, – vy buďte mezi těmi,
jimž hvězdnými vždy chrání perutěmi
ten poklad čistých duší.
Toť nejvyšší je štěstí, na své pouti
když člověk zpět se může ohlédnouti
a když si říci může,
že blahu jiných světil život celý,
že v jeho stopách květy vypučely,
že vykvetly tam růže.
Ó vy, Jíž píšu tyto prosté řádky,
ať kdykoliv se ohlédnete zpátky,
v své duši poklid světlý,
kéž vždycky, vším tu ušetřena bolem,
jen květy spatříte, jen růže kolem,
jež ze stop vašich zkvetly.