Dolem táhne mlhy pás,
s lípy tiše listí padá,
Dušenko, má sestro mladá,
uschneš v ráz.
Jak ten chladný vítr duje!
Ptactvo na jih odletuje.
Bude mráz.
Léto prchá, nedbá nás.
Přec. Hle, vždyť nám s bohem dává,
jde. V mhu slunce zapadává.
Usneš snáz.
Všecko, vše teď s tebou usne.
Ale tam, v té rakvi dusné
bude mráz.
Paprsku z těch snících řas
a z těch rtů už slůvka ani.
Ty už spíš. Ten umírání
těžký hlas
neslyšíš, jenž ze všad vane
do dna duše rozervané.
Bude mráz.