Pracuj každý s chutí usilovnou.
Pracuj. Ó vždyť naděj tebe vítá,
smrtí laur že u věnec ti svítá,
teď kdy není na omáčku skrovnou.
Na národa dědičné té roli
každý z nás nechť kopá, ryje, mrví, –
co je na tom, svou či jiných krví,
k prospěchu to nebo záhubno-li?
Cesta naše rozličná být může.
Ty tu stav, ty tam to poboř, ty tu
srážej v prach, kdo letí ku blankytu,
ty trn pěsti, on-li sází růže.
Jenom vůli všichni rovnou mějme.
Běda, nás kdo v tom či onom předčí,
běda tomu, kdo je nás tu větší!
Nad normál co, všechno zurážejme...