Ty ruce pilné klesly jen a ztuhly,
co umřel nám, to je už kolik dní...
a zde ještě ta paleta a uhlí
a náčrtky, jež sbalil kdysi v role
či rozvěsil si po té stěně holé,
a zde ještě ten obraz poslední
a na podstavci z nedávné té chvíle
je ještě plátno bílé.
A jak mi oči na to plátno klesly,
mně zvlhnul zrak a tak mi bylo v snách,
že něčí ruka kontury tam kreslí. –
Je před nocí a na podzimní lada
tak v dáli mha a noc a smutek padá
a vítr chví se v stromů korunách
a s obzorem, kam v smutku zrak se dívá,
stín něčí mlčky splývá...