Ten starý zámek smuten byl a tich,
ni paprsk slunce nevnik v jeho sály,
kde neozval se nikdy zvučný smích,
leč na všem ležel smutek neustálý.
Pak jednou ráno plachý nastal šum
a ztichl... s věže zazvučely hrany –
pak nestačily cesty kočárům
a v třetí den byl hrabě pochovaný.