Ó sladký život poety!
Jsem jak princ onen zakletý
na vybásněných hradech svých, –
a jakým jsem tu pánem!
Já v létě městu vale dal
i lásky své tam zanechal,
ať s věřiteli na návrat
se těší každým ránem!
Ne, mne žár města nevábí!
Já lehnu v mechu hedvábí
a tížen zlým svým svědomím
blaženým spánkem usnu.
Zas procitnu a do hloubi
těch lesů dál jdu na houby, –
ať někdo s účty hledá mne
v těch horkých ulic dusnu!
A lesy šumí nade mnou
svou básní divnou, tajemnou –
proč všedními se starostmi
v tom božím chrámě trudit!
Ó sladký život poety!
Jsem jako ten princ zakletý –
a musila by krásnou být,
jež chtěla by mne vzbudit...