V těch teskných hodinách, kdy nejvíc srdce cítí,
jak bolí minulost i prázné příští celé,
to vše, co bylo kdys, co je a v nic se řítí,
ó rci, co lkává to v té hrudi osamělé?
Ó to je divný hlas, v něm láska, bolest, touha,
ta báje života, pláč ztraceného mládí,
ti snové v ňadru tom, jak hynou ti tak zdlouha
a k těm, co mrtvi už, by též si lehli rádi.