V hodinách, kdy se stýská po lásce,
kdy celá duše chví se v otázce,
kde, je-li, v této chvíli mešká –:
tu duše zdá se dvakrát ubohá
a srdce je jak oltář bez boha
a v dlaně padá hlava těžká.
Leč mha co ještě padá do očí,
snad dávno v těžké pouto otročí
už člověk spjat, jak hlavu kloní
a jak se zpitý touhou potácí,
už nejspíš srdce láskou krvácí
v hodinách, kde se stýská po ní.