V.

Tak minul týden, – sedmý den od návštěvy té mine, a princezna – co myslíte? – zas byla zdráva? I ne!

Uplyne marně sedm dní, uplyne týden celý, princezna, chudák, stůně dál, jak když se nechumelí.

Dál měla stejně jako dřív tvářinky poubledlé – zázračný lék tu selhal, šla ta kouzla nějak vedle.

Ba po té celé kouzelné a divné proceduře ten týden bylo princezně na konec ještě hůře.

Dál zvolna chřadla, byla již jak setkaná jen z páry, na plano, zdá se, vyšly ty kouzelné čiry-čáry.

A dál zármutku těžký stín po tváři se jí stele – darmo jí baba mazala i nohy u postele!

Pan král byl již tak právě syt těch mastičkářských šaleb a ráčil poznávati, že šel staré babě na lep.

A ráčil býti mrzutý jak ďábel, přišlý do let, kdy z dlouhé chvíle k podagře i zuby začnou bolet.

Nejvyšší rada zdravotní již ani neodváží se schůzí, – málem styděla se prý již bráti gáži!

Tu dvorní myčka nádobí o jiné ženě bájí, prý ještě zázračnější, a osobně sama zná ji.

Ta za dvacet je doktorů a ve všem prý se vyzná, i v „Kurýru“ kdys byla již prý její podobizna.

Ta žena je prý zázrakem, ne žádnou všední babou – prý všichni světa doktoři kam proti ní se hrabou!

I švakrovi prý pomohla ta velmi moudrá paní, když nemohl prý na nohy již postavit se ani.

I toho švakra tetička, když měla růži v hlavě, s ní radila se, – pomohla ta žena přímo hravě.

Prý všechno ví a všechno zná a všechno všudy léčí – tož navrženo, princeznu svěřiti její péči.

Údaje dvorní myčky jsou zapsány v akta, – krajní ostražitosti třeba jest, a tu pomohou tajní.

Hned vydali se na cestu v kraj, kde panička žije – přec musí na ni přeptati se slavná policie.

Ke královskému dvoru než ji pustí, nežli lze jí princeznu svěřit, nutno dřív znát konduitu její.

Tož na zkoumání vydali se tajní zvláště bystří, by vypátrali, co a jak – v tom byli praví mistři.

Je třeba znáti smýšlení té vychválené dámy, a kdo jsou její příbuzní, a přátelé, a známí.

Přec nutno dříve – moudrá tak jen opatrnost velí – bedlivě zkoumat rodokmen i život její celý.

By opatrně předešlo se všemu nebezpečí, vyšetřit nutno její rod po přeslici i meči.

Kdo byli její rodiče, kdo sestry a kdo bratří, čím všichni živí se a kam domovským právem patří.

Je třeba znáti, platí-li pořádně všichni daně a kdo z nich k jaké náležel kdy politické straně.

A s kým se stýkají i ti, s nimiž se stýká ona – o každém z nich se zevrubné šetření denně koná.

Bedlivě všeho hleděno v přezkoumávání stálém – s princeznou bylo mezitím již na kahánku málem.

Již byla jako pápěrka a denně více chřadla, až styděla se podívat na sebe do zrcadla.

Na urozených nohou svých již chodit mohla ztěžka, a ta, kteráž ji spasit má, kde, u všech kozlů, mešká?

Zjištěno posléz, žena ta že počestně se živí, – po přeslici byl její rod venkoncem spolehlivý.

Po meči nalezeny však na rodokmenu stíny: pradědův strýček býval prý v placení daní líný...

A, jakož při tom zjistily úřední, staré spisy, pro nechvátavost v placení byl pokutován kdysi.

A jindy z téže příčiny byl jemu, ač byl oddán své vrchnosti, i klarinet v nucené dražbě prodán.

A týž pradědův strýček vzal kdys koláč u své tety – což však je promlčeno již před stopatnácti lety.

A tudíž o té ženě lze podati vysvědčení, že proti ní zdeúředně námitek žádných není.

Zázračná její pověst je úřadům povědomá, především ale: v kostele je takřka jako doma.

Do chrámu Páně přináší čtvrtletně novou svíčku – jen jednu nectnost má, to snad po pradědově strýčku:

Prý daně ze své prakse vždy tak nechvátavě splácí, že slavný berní úřad má s ní zhusta tuhou práci.

Však jinak ve všem všudy se v bezúhonnosti jeví, a zdeúředně o ní se nic nedobrého neví.