Vzdor proti všemu, co je proti nám,
ať zloba vrahů, chlubná vlastní fráze –
vzdor spasí nás a k slávy výšinám
nás dovede přes nepřátelské hráze.
Jen chabě nespát, kdo má v duši vzlet,
jít slávě vstříc i nepohodou, bouří,
a kde se nejvíc tmavých mraků chmouří,
tam nejdříve se rozletět!
Ne chvály těch, jimž záští sálá z úst:
vzdor spasí nás a hrdost činů lačná.
Strom hlavu vznášet musí, chce-li růst,
leč v prachu zajde, v něm se plazit začna.
Výš, stále výš, a každým krokem dál,
byť více bouři vydán, výš kdo stojí,
přec nejdřív spatří, s chmurami kde v boji,
když jasný den se rozesmál.
A tužme se! Dál! Věčně výš a výš!
Ne otrocké, svou vlastní znejme práci.
Jdi každý tam, kde slávu pozdravíš
i bouř kde dříve vstříc ti zaburácí.
A slávský bílý orel, sokol náš
tak vysoko nad chátru podlou vzletí,
že s výše té, zda jsou to prachu děti,
či skvrnou jen, víc nepoznáš!