Tak, jak v tu knihu ruka tvá je dala,
tak vůně z nich mi dýše neskonalá
i lesů táhlý šum.
Ten první květ, to v hvězdné noci němé
když řekli jsme si, jak se milujeme –
ó byl to krásný sen!
A druhý květ, to než jsem zašel v dáli –
a ve tvém věrném oku slzy stály
a dělas: – Vzpomínej! –
A třetí květ, to dala’s mi, ó dítě,
když šťastnější kdos líbal v náručí tě
– a já jsem přišel k vám.