Těm, kteří vědí, co je opuštění
v těch nocích, kde zář jedné hvězdy neplá,
těm, kteří vědí, jak je třeba tepla
v těch mrazech žití a jak není, není;
Těm, kteří vědí, jak tu lásky málo,
jak málo léku v choré srdce bědné,
těm zlatá záře na čelo kéž sedne
a kéž se slunce na ně pousmálo.
Ať neví nikdo, že tam dole mrazem
se srdce chví; – tak struna, která hrá ti,
vítězná chvěním posluchače chvátí,
než hra ta divá přetrhne ji rázem.