Tak bez lásky a bez přítele,
tak sám tu spíš a opuštěn,
jak svit, jejž den v klín noci stele,
jak v písni sirý, plachý sten.
Tak sám, jak výkřik na rtu spícím,
květ, poslední jenž v sadě je,
jak v srdci, léta strádajícím,
kdys na mžik svitlá naděje.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.