Vy blouznílku, ach jděte, jděte,
vy nejste sám, kdo vším jste si,
že vaše líčko, baronete,
se rdí při jméně komtessy.
To nejdřív, věřte, pozná žena
a pochopí a pocítí,
kdo v sladké touze beze jmena
jí padne růžných do sítí.
A vidí, i když nedívá se,
upřených k sobě očí pal –
a vidí, luzné její kráse
kdo otrokem se náhle stal.
Vždyť ona sama dříve tuší
to tajemství, než je jste řek,
a jistě za ně s celou duší
dá dlouhý, žhoucí polibek.
A že, co prvně vzplála světem
líc krásné ženy nachová,
tak těžko žena svůdným retem
tajemství jaké uchová:
O snílku mladý, v této chvíli
vám srdce bouřně zaplesá
nad tajemstvím, jejž tíše pílí
vám prozradit i komtessa...