Z rána
dne druhého, kde se mnou kráčelas,
už drahá tvoje stopa zahrabána.
Ale
když sám a sám tu v snění kráčím zas,
mně líto je a teskno neskonale.
A víš,
co myslím si? Že všech tak srovná stop
ten věk, kdekoliv nohu svoji stavíš.
Zajde
tak vše a vše tu čeká jenom hrob.
A jestli někdo po letech nás najde?
Dá mi
pak někdo jedno kvítí v chudý rov
a usměje se na mne pohled známý?
Kdo ví.
My budem spát, k nám přijdou na hřbitov
se tiše líbat milující noví.