Jen vzpomínky mi zbyly chudé,
již jaro samo nezáří.
Sám opět... a tak vždy už bude,
čím dál, tím smutněj ke stáří.
Sám opět – přec mi toho líto.
Ó, ty mé květy rozváté!
A dosud v srdci zabolí to,
jak zabolelo tenkráte.
Pohasla v mlhách slunná záře
a svadly růže chvílí tou –
ne, pro chudého písničkáře
nekvetly růže, nekvetou...
Jen vzpomínky mi zbyly chudé,
ty v srdci skrýti dovedu.
Sám opět... a tak vždy už bude,
až do konce, až k posledu.