Z těch zašlých snů mi v žití zbyla
ta malá rukavička bílá.
V těch dlouhých nocích beze spaní
vždy v vzpomínkách se dívám na ni.
A vidím drahé, známé rysy,
jak zářily mi kouzlem kdysi.
A cítím tisk té ručky malé
i kouzlo lásky neskonalé.
Pak uložím ji znovu zase,
jak nad tebou zem zavřela se.
A to je vše – a mně to stačí,
tu celou noc pak probdít v pláči.