Paní Bábi
v celé kráse
usmívá se,
láká, vábí
hláskem sladkým jako med
mluví, řeční,
bozi věční!
jako pilka
repetilka
jede ostrá jako jed.
Sedla ráno
na trh s nůší.
Jak se sluší,
narovnáno
všechno zboží v samý lad.
V chvíli ranní
přišly paní,
děti, služky,
jí ty hrušky,
jabka, švestky kupovat.
Paní Bábi
mluví, z tváří
něha září,
láká, vábí
mluví, smlouvá, chválí zas, –
přec však není
spokojení
v její duši.
Kdo to tuší,
co jí k štěstí chybí as?
Tu to máte;
přišel, postál,
v tváři roztál,
po třikráte
vybral, sáhnul, vrátil zpět, –
teď se šine
zvolna k jiné – –
K tomu krámu
nadává mu,
že tak neuslyší svět.
Kolik svábí
hromů, inu
za vteřinu
paní Bábi,
nespočítá nikdo z nás.
Mluví, křičí,
plíce ničí,
jako pilka
repetilka
jede ostrá jako mráz.
Teprv potom
dobře je jí...
Rty se chvějí,
ještě o tom
přemýšlí teď v duchu snad.
Statná žena
spokojena
cos teď kutí –
nyní s chutí
může teprv posnídat.