Přišla ke mně láska mladá,
nevím ani, odkud slétla,
zdali z dívčích očí hvězd,
či s těch skrání, plných světla,
či jak v zimní pustá lada
z jihu první jara věst.
Kmitla sluncem v chmuru tmavou,
dechla mírem v bouřné vlny,
jarním teplem v zimní mráz,
těchou v život smutku plný,
září do tmy nad mou hlavou,
netopýr kde křídlem třás’.
Mízou v uschlé ratolesti,
duhou v nebe zachmuřené,
první růží v stydlou zem,
stínem v poušť, jíž krok se žene,
bleskem v tmu; – a v celé štěstí
jedovatým oštěpem.