Jak naděje ve věků tmách,
jak v kalichu vám vůně spíte. –
Ó ticho, jděte po špičkách,
ó ticho, ať jich nevzbudíte.
Ó ticho, ticho, ticho jen,
i pod nimi kdos dole spí mi,
spí uhýčkán a ukojen
jich písněmi tak blouznivými.
A šeptem jich... Ó hleďte, zas
teď uklonily svoje hlavy, –
byl naděje to sladký hlas
či lítosti pláč usedavý?