Tys řekl: „Otče, odpusť viny jim,
neb tito lidé nevědí, co činí.“–
A básník, svěřen věků peřejím,
kde zmítá se a potácí se nyní,
když vidí, že tvá hlava přesvatá
tam na tom kříži krvácela darmo,
že duše lidí dál tmou sepjata,
dál lži a bludů nese těžké jarmo,
když stokrát smích v tvář Pravdy zazebe,
dav chystá na ni hřeby, žhavé kleště
a z trní věnec –: básník za tebe
dí po letech:
– A nevědí to ještě.